štěknouti dok. (min. -kl, podst. -knutí) k štěkati: pes u dveří štěkl; neozvalo se ani štěknutí; přen. expr. štěkl výstřel; tentokráte by sis ani neštěkl (K. J. Ben.) ani bys nehlesl; – ob. expr. zlostně š. nadávku; ♦ ani pes po něm (tom) neštěkne nikdo si na něho (to) nevzpomene ○ předp. od-, po- si, vy-, za-