štěnice, -e ž. 1. bodavý hmyz sající krev teplokrevných živočichů: byt plný štěnic; páchnoucí š.; chytat š.; expr. v ust. přirovnáních je (neodbytný) jako š., leze za každým jako š. není možno se ho zbavit; zool. rod Cimex, Oeciacus: š. domácí; š. ptačí 2. to, co tento hmyz nějak (příživnictvím, podobou aj.) připomíná (nejč. expr. o člověku, kt. využívá druhých lidí): hanl. to k nám nasadili pěknou š-i; mizerná měšťácká š.; ubohá lidská š.; – ob. udělal si na prstu š-i drobný výron krve vzniklý pod pokožkou poraněním; → zdrob. štěnička, -y ž.