štětka, -y ž. (2. mn. -tek) 1. náčiní ze štětin ap. upevněných na držadle, sloužící zejm. k natírání, nanášení barvy na větší plochu; velký štětec: zednická š.; š. na bílení stěn; š. na holení; mysl. svazeček srsti: kamzičí, jezevčí š. 2. expr. to, co připomíná svazek štětin: načesaná š. vlasů; štětky obočí; š. vousů pod nosem, na bradě; š. klasů 3. vysoká bylina se strboulem bledě fialových kvítků sedících v úžlabí dlouhých pichlavých listenů; bot. rod Dipsacus: š. lesní; š. soukonická 4. zhrub. lehká holka, nevěstka: patnáct osobních aut nabitých dorotami, š-mi (Včel.); → zdrob. štětička, -y ž.: malířské š-y; – expr. š-y knírů