štika, -y ž. dravá sladkovodní ryba se zubatými čelistmi: pětikilová š.; vojenský soud má žaludek zdravý jako š. (Havl.); ust. spoj. být štikou v rybníce, dělat štiku v rybníce působit rozruch, prohánět někoho; přen. člověk dravý, útočný n. jiné prohánějící: (krmička) je štikou celého hospodářství (publ., Práce) je iniciativní, uvádí vše do pohybu; sport. publ. být štikou ligy působit v ní vzruch; ♦ udělat štiku (do vody) skočit po hlavě a ve vzduchu se schýlit a narovnat; zool. rod Esox: š. obecná; → zdrob. štička, -y ž.