štkáti ned. (1. j. -ám, min. štkal, podst. štkaní) kniž. 1. (~; *co) vzlykavě plakat; lkát, kvílet: š. dušeně, hlasitě, bolestně, usedavě; dát se do štkaní nářku; štkala nad zkaženými šaty (Herrm.) bědovala; š. pro křivdu; já za tebou štkal (Vrchl.); štkal jediné slovo: Marinko! (Tyl) vzlykavě vyslovoval *2. škytat: u veselém štkaní mi (srdce) poskočilo v hrudi (Vanč.) ○ předp. (-štkati) pro-, roze- se, u- se, vy-, za-; → nás. štkávati ○ předp. roze- se