štok, -u m. (6. mn. -cích) (z něm.) 1. poněk. zast. ob. poschodí 1, patro 1: bydlí v druhém štoku; domek stavěný na š. jednopatrový; ♦ mít ve vrchním (hořejším) štoku být opilý 2. ob. chmelový keř: strhnout š. †3. předchůdce štočku s kresbou ručně rytou do špalíku dřeva: v komoře naproti impresí měl Daniel z Veleslavína hromadu štoků všelijakých erbů (Wint.); hist. mincovní, ražební š. se zapuštěným spodním razidlem †4. stůl z desky (zprav. dlouhé) na podstavcích: seděl u štoku a pil (Wint.); v podloubích měli štoky kramáři (Čech); (cihlářské děti) pomáhaly u štoků (Bran.) 5. piv. řidč. stok 3: chladicí, máčecí š.; → zdrob. štoček v. t.