štulec, řidč. štilec (*štylec Svět.), -lce m. ob. rýpnutí, vražení někomu zprav. do boku n. do zad: dát, uštědřit někomu notný š.; nedbat štilců a nadávek (Jir.); → zdrob. štuleček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)