štváti ned. (1. j. štvu, rozk. štvi, štvěte, štvete, min. štval, trp. štván, podst. štvaní) 1. (koho, co) honit 1, hnát, stíhat 3, pronásledovat 1: psi štvali zajíce až k lesu; utíkal, jako by ho někdo štval; je štván z místa na místo; ust. spoj. je štván fúriemi, štve ho zlé svědomí nemá chvilku klidu; mysl. pronásledovat poraněnou zvěř smečkou psů a uštvanou dostřelit 2. (koho, 4. p.) pobízet, nutit k vypětí sil, k větší činnosti; hnát 1: štval koně do kopce; štvala ho k tomu velká ctižádost 3. (koho, na koho, proti komu) podněcovat, popuzovat, poštívat, rozněcovat nenávist mezi někým: š. psy na lidi vybízet k napadení; š. proti sobě poddané; – štval ženu proti muži, bratra na bratra 4. ob. expr. (koho, 4. p.) rozčilovat, dopalovat, dožírat: štvaly ho ty řeči; — štváti se ned. 1. chovat se nepřátelsky; popuzovat se, dráždit 2: navzájem se š.; politické strany se mezi sebou jen štvaly 2. ob. expr. (za čím; po čem) usilovně se snažit něco získat, něčeho dosáhnout; honit se 2: š. se za penězi, po slávě 3. ob. expr. vynakládat, napínat síly, usilovně něco dělat; honit se 3, namáhat se 1: štval se do kopce; neštvi se s tím tak; všichni se zbytečně štvou ○ předp. do-, na-, na- se, ode-, po- (připo-), pro-, pře-, při-, roze-, se-, u-, ve-, vy-, za-; → nás. štvávati, štvávati se ○ předp. roze-, ve-, vy-