šuhaj, šohaj, -e m. (1. mn. -ové) (šuhajka, šohajka, -y ž.) (z maď.) 1. poněk. zast., dnes strojeně mladý muž, zprav. urostlý a pěkného zevnějšku; mladý svobodný muž vůbec; nář. (slovácký n. slovenský) mladík 1, hoch 1: byl to š. jako kytka; naparádit se jako š.; – kyjovští š-ové; ztepilý š. v čižmách (Bezr.); š-ové s kosírky (Svob.) 2. nář., jinak strojeně milenec 1, milý (m.): plakat za šuhajem (Zey.); má už š-e; → zdrob. šuhajek, šohajek (mn. 1. -jkové, -jci, 6. -jcích), šuhajík, šohajík, -a (6. mn. -cích), čast. šuhajíček, šohajíček, šuhaječek (Heyd.), -čka (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích) (jen nář. šuhajko Něm., šohajko Heyd., -jka) m.