šuměti (*šiměti John) ned. (3. mn. -í, -ějí) 1. vydávat šum (ve význ. I 1): déšť šumí; vlny šumějí; šumění lesa, jezu; bory šumí po skalinách (Tyl); šumění ptačích křídel šum I 1, šumot; neos. šumí mi v uších 2. kniž. (co) s šumem (ve význ. I 1) projevovat, pronášet, hovořit: kolečko si divnou píseň šumí (Ner.); dobře věděl, který strom co šuměl (Vrchl.) 3. kniž. projevovat se ruchem, živostí: městečko šumělo pod oknem (R. Svob.); promenáda šuměla (M. Krat.) 4. řidč. expr. š., š. si to s šumem (ve význ. I 1), lehce se pohybovat: slečna šuměla předsíní; šuměl si to na kajaku kolem nás ○ předp. do-, o-, od-, pro-, při-, roz-, v-, vy-, za- (poza-); → nás. šumívati (o) bez předp.