šumný příd. 1. kniž. vydávající šum (ve význ. I 1); šumící, šumivý 1: š. vítr; š. proud, les; š-é koruny stromů 2. řidč. pěnivý, pěnící, šumivý 2: vína š-á číš (Vrchl.) 3. kniž. šumem (ve význ. I 1) se projevující; hlučný, rušný, šumivý 3, 4: š. jásot; š-á vřava (Kam.); š. hovor a smích (Tyl); – š. život (Maj.); točit se v š-ém kole (Ner.) 4. expr. a nář. pěkný 1, hezký 1, švarný 1: š-í hoši (Maj.); š-á děvucha (M. Steh.); — zpodst. *šumno, -a s. šumot 1: š. pestrých luk (Jes.); → přísl. šumně: kniž. hmyz š. lítá kolem (Vrchl.); – (víno) š. přetéká okraj číše (Herrm.); – kniž. (dav) se š. valil na náměstí (Zey.); – expr. a nář. š. si vykračovat (Bran.); k 3 šumno kniž.: a zas bylo v hospodě veselo, živo a š. (A. Mrš.); → podst. šumnost, -i ž.: všecky svatby nebývaly té š-i (Wint.)