šutr, -u m. (z něm.) 1. ob. štěrk; kámen: silnice sypaná šutrem; hromádka šutru (K. Čap.); – vzal velký š. a rozbil okno 2. arg. rum II: vypije za noc osmdesát "černých se šutrem" (Lid. nov.); — šutrový příd. k 1: š. lom