švadronit (3. mn. -í) (*švandronit Maj., *švandročit Klicp., Prav., *švantořit Nový, *švadonit Rub., 3. mn. -í, nář. švandrkovat Sokol) ned. (z něm.) ob. expr. rychle, drmolivě mluvit; hanl. žvanit, tlachat; mluvit cizím jazykem (zvl. němčinou): halasné dětské švadronění; – š. o všem možném; – š. čile po francouzsku (Vrba); přen. jiřičky na sněti hruše švadronily (Rais) švitořily ○ předp. vy-, za-