švarný (†švárný Šaf.) příd. 1. kniž. a obl. působící krásou, vzrůstem, ladností; pěkný, hezký 1, krásný 1, ladný, urostlý, ztepilý: š. mládenec; š. myslivec; š-é děvče z Tošonovic (Bezr.); š. kůň (Svět.) †2. vzbuzující silné uspokojení svou hodnotou, hezký 2, pěkný 2, krásný 2: š-é básně (Heyd.); š-é proslovení (Lier); → přísl. švarně (†švárně Něm.): kniž. a nář. š. si vykračovat (Rais); š. rostlé smrky (Herb.); – zast. vykládat š. po latinsku (Kos.); → podst. švarnost (†švárnost Jg.), -i ž.