švihák, -a m. (6. mn. -cích) (*švihačka, -y ž.) hovor. nápadně elegantně vystrojený muž formálně vybraného vystupování: nastrojený š. elegán, světák; velkoměstský š. dandy; dělat š-a; mladí š-ci vydávali se na dobrodružství v ulicích (Herrm.); → expr. zdrob. šviháček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)