švihati ned. 1. prudce něčím pružným, ohebným pohybovat; (svištivě) šlehat 1: š. bičem, prutem; přen. expr. š. jazykem ostře, rychle mluvit; hádat se 2. (koho, co; do koho, čeho) zasahovat ranami, zraňovat (zprav. něčím pružným, ohebným): š. koně, do koní bičem šlehat, lupat 2; š. koním hřbety; š. děti proutkem; š. mečem do nepřátel; přen. vichr švihá lesy, do stromů; expr. posměch švihá nešťastníka bičuje 3. expr. rychle se míhat, pohybovat, jet, létat ap.: vzduchem švihaly kulky; plameny švihaly vzhůru; přen. sálem švihal řízný rytmus; — švihati se (sebou) ned. dělat prudké pohyby, rychle se míhat, zmítat: vlaštovky se švihaly po obloze míhaly se; ryba sebou švihá mrská ○ předp. na-, po-, pro-, roz-, se-, vy-, za-; → nás. švihávati ○ předp. po-; — dok. švihnouti