švihnouti dok. (min. -hl, podst. -hnutí) 1. k švihati: š. bičem, prutem; š. holí nad hlavou; paže švihly předpažením vzhůru; kůň občas švihne ocasem; přen. š. pohledem po někom hodit; – š. koně, do koní; švihl po něm bičem; expr. já ti jednu švihnu (Maj.); – mimo ně švihl automobil (Poláč.) mihl se; kapelníkova taktovka švihla do vzduchu 2. expr. (kým, čím) mrštit 1, hodit 1: popadne ji (ženu) v pasu a švihne jí do kouta (Klička); popadla čapku a švihla jí o zem (Malíř.); — švihnouti se (sebou) dok. k švihati se (sebou): ryba se švihla vodou mrskla sebou; štíhlé tělo švihlo se vzduchem (Herb.) mihlo se; švihl sebou, jen to žuchlo (Ančík) prudce upadl; š. sebou o zem; ob. expr. š. sebou pospíšit si, přičinit se, hodit sebou, mrsknout sebou ○ předp. na-, od-, po(po)-, pro-, pře-, roz-, se- se, vy-, vy- se, za-