ťukati ned. 1. vydávat mírný zvuk způsobený krátkými lehkými údery; (~; čím; nač; řidč. oč) krátkými lehkými údery způsobovat mírný zvuk; klepat 1: ťukání psacích strojů; – datel ťukal do stromu; srdce ťuká tepe; ť. prstem, podpatkem; ť. na dveře (jako žádost o dovolení vstoupit); ť. korbelem o stůl (Jir.); přen. bída, nouze u nich ťuká na okna, na dveře ohlašuje se, začíná se projevovat; ryb. slang. ryba ťuká pohybuje splávkem, když okusuje vnadidlo 2. hovor. (~; co) konat něj. činnost, jejíž podstatou jsou krátké údery; klepat 3: ť. na (psacím) stroji psát; ť. na klavír hrát, zprav. jen zběžně 3. (koho, co kam) lehkými údery rukou, prstů se dotýkat, mírně tlouci; klepat 2: ťukal loktem souseda, aby nespal dloubal; ť. se do hlavy, do čela, ť. si na čelo (též jako podiv nad nesmyslným počínáním někoho) 4. čast. ť. si (s kým) dotýkat se sklenicemi při přípitku; přiťukávat si: ť. si s někým na zdraví připíjet (si); hrnuli se k němu ť. sklenicemi (Havl.) 5. řidč. expr. (~; nač) hovorem, dotazy ap. opatrně n. zdaleka něco zjišťovat, zkoušet, na něco narážet: nadarmo ťukala, vždycky dostala odpověď vyhýbavou oťukávala 6. obl. (o hodinách) tikat (Rais aj.) ○ předp. do-, do- se, na-, na- se, o-, od-, po-, pro-, pře-, při-, roz-, roz- se, vy-, za-; → nás. ťukávati ○ předp. v. ťukati kromě do- se, na- se, pře-; dále v-