žádostivý příd. (v přísudku a v doplňku též jmenné tvary žádostiv, -a, -o,...) 1. (čeho; ~) silně po něčem toužící, něco si přející; chtivý, dychtivý, lačný 2: muži ž-í boje; jsem velmi ž-a vašich zpráv; byl vždy ž. slávy, chvály; byla (Helenka) ž-a je (bratry) spatřit (Jir.); ž. pohled, ž-é oči vyjadřující žádost, touhu 2. (nač) zvědavý: na to jsem věru ž.; to jsem ž-v, co se z toho vyklube! †3. žádoucí 1: paní Růžena bude vdovou velmi ž-ou (Hlad.); → přísl. žádostivě: ž. hledět, pozorovat; ž. pít; – ž. se poptávat (Jir.) zvědavě; – zast. na květy vzpomněli jsme, ž. vonící (Břez.); → podst. žádostivost v. t.