žížala, -y (ob. žoužel, -e) ž. 1. zool. dešťovka II 1: po dešti vylézají ž-y ze země; (kosi) sebrali žoužel (Ant. Šrám.); expr. kroutit se jako ž.; být hubený jako ž. 2. (nář. též žížel, -e) zast. a obl. hromad. drobné, zprav. obtížné, zvířectvo vyskytující se v množství; havěť 3, chamraď 2: kamení sbírá, broučky — všelijaké ž-y (Rais); rybí žoužel (Mor.); žížel zeměplazná (Hol.); zatracená krvelačná žoužel (Čap.-Ch.) mouchy, komáři ap.; přen. expr. žoužel pytlácká (Tomeč.) pytláci 3. řidč. expr. hubený, slabý člověk: oni, ž-o, toho napracujou! (Herrm.); → zdrob. k 1, 3 žížalka, expr. žížalička, -y ž.