žíně, -ě ž. 1. tuhý vlas v ocase a v hřívě koně a j. kopytnatců: koňské ž.; ž. na smyčec; polštář z žíní; vlasy hrubé jako ž. (Něm.); pošlehovali koně ž-mi svoje boky (Mrš.) ocasy; přen. expr. nazrzlé ž. na bradě a pod nosem (Čap.-Ch.) hrubé vousy †2. žíněný oděv, žíněné roucho: (muž) v žíni oděný (Pal.); obléci těla v žíně (Vlč.) kát se