žíravý příd. 1. rozleptávající, leptavý: ž-á tekutina; ž-é vápno; chem. ž-é draslo hydroxid draselný; ž. louh roztok žíravého drasla n. natronu; ž. natron hydroxid sodný 2. zast. a nář. řeřavý 1, žhavý 1: šla jako po ž-ém uhlí (Pitt.); ž. plamen závisti (Stroup.) 3. působící nepříjemný tělesný pocit, duševní bolest: ž. hlad trýznivý; ž-á žízeň palčivá; ž. vtip sžíravý; ž-á ironie, satira; ž-á nenávist; ž-é slzy, výčitky; → přísl., zprav. k 3, žíravě: tím ž-ji (zášť) pálila (Hol.); → podst. žíravost, -i ž.