žízniti ned. (3. mn. -í) 1. (zast. a obl. žížniti Pal., Staš.) poněk. kniž. trpět žízní, nedostatkem pití: bylo parno, až žíznil (Zey.); přen. půda žíznila, pukala (Jir.) trpěla nedostatkem vláhy 2. kniž. (po čem; řidč. zast. čeho; *čím Herb.) (silně) toužit 1, bažit, dychtit, prahnout 4, lačnět 2: ž. po polibcích (Maj.); ž. po pomstě (Vanč.); ž. krve (Ner.) *3. žhnout 1, řeřavět 1: na ohni žízní už jen hrot uhlíků (M. Krat.) ○ předp. roz- se, vy-, za-; → nás. žíznívati (o) bez předp.