žalář, -e m. (z něm. driv. lat.) kniž. 1. místnost n. budova, kde jsou drženi vězňové; vězení 1, věznice I: tmavý, chladný ž.; městský ž.; zavřít, uvrhnout, vsadit někoho do ž-e; sedět v ž-i; přivést, dostat někoho do ž-e způsobit, aby byl uvězněn; stavení jako ž.; přen. stísněný, uzavřený prostor n. životní postavení, kt. omezuje něčí svobodu: kancelářský ž. (Mrš.); ž. národů mnohonárodní imperialistický stát, impérium 1; Ž. nejtemnější román I. Olbrachta 2. trest na svobodě, trestní vazba; vězení 2: odsoudit k pěti letům ž-e, na pět let do ž-e; doživotní ž.; práv. (dř.) těžký ž.; žalářní v. t.