žalm, -u m. (6. j. -u) (z něm. driv. řec.) 1. náboženský zpěv starohebrejského původu projevující bohu chválu, díky, prosby n. žal: žalmy Davidovy; kající, smuteční, pohřební ž.; ž. umírajících; předříkávat, zpívat, modlit se ž.; zast. plakat žalmy (Tyl) naříkat; náb. Žalmy kniha Starého zákona obsahující 150 těchto zpěvů, žaltář 2. kniž. teskná, zádumčivá píseň, báseň: (slovenské) teskné žalmy (Heyd.); přen. drozdů slavný ž. (Mácha); větrů žalmy (Hál.); žalmy hladu (Branislav); — žalmový, řidč. žalmický (†žalmovní Lum.) příd.: ž-ový nápěv; ž-ický ráz skladby; → přísl. žalmicky: rytmus ž. pathetický (Sez.)