žalobce, -e m. (5. j. -ce, 1. mn. -i, -ové) (žalobkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) 1. kdo podává žalobu, žalující strana: řeč, důkaz ž.; Dimitrov z obžalovaného se stal ž-m; ♦ kde není ž., není soudce (pořek.), práv. (dř.) soukromý, veřejný ž. 2. řidč. žalobník 1: utrhačné pomluvy ž-ů