žalostný příd. 1. působící, vyvolávající žalost; zarmucující, smutný 2, bolestný 2: ž-á podívaná; ž-é zprávy; ž. výsledek, konec, stav; expr. takový ž. hlouček nás je (K. Čap.) nepatrný; ž. nedostatek veliký 2. prozrazující žalost, plný žalosti; řidč. stižený žalostí; zarmoucený 1, smutný 1: ž. pláč úpěnlivý, naříkavý; ž-á prosba; ž. osud bídný; ž-é myšlenky; – řidč. ž-á vdova (Zey.) truchlící; → přísl. žalostně (*žalostno Jir.): ž. se podívat; ž. vypadat; expr. ž. málo příliš, velmi; → podst. žalostnost, -i ž.