žandarm (*žendarm Jahn) (1. mn. -ové, -i), žandár (1. mn. -ové) (nář. šandár Jir., V. Mrš., štandár Čap.-Ch.), -a (*žandéř K. Čap., *štandéř Čech, -e) m. (z fr.) zast. a ob. četník: vláda bodáků a ž-mů (Arb.); zápas s fabrikanty a ž-ry; — žandarm, -u m. horol. slang. ostrý skalní vrcholek v hřebenu n. ve hřbetu, jehla; — žandarmský, žandárský příd.: ž-rmská kasárna (Havl.); ž-rský strážmistr (Hol.); → přísl. *žandarmsky (Medek)