žebrati ned. (3. j. -á, zast. žebře Ner.) 1. (~; oč; na kom co) prosit o almužnu, živit se almužnami, chodit žebrotou: vzít pytel a jít ž.; ž. dům od domu, po domech, na mostě; ž. o chleba; ž. na kolemjdoucích; ž. (na někom) peníze 2. expr. (oč, na kom co; *čeho Staš.) poníženými, snažnými prosbami se něčeho domáhat, něco žádat, vyprošovat si; (za koho, co) prosbami orodovat: ž. o práci; ž. o své právo (Tyl); ž. o smilování, o úsměv žadonit, žebronit, škemrat; žebral na otci, aby ho vzal s sebou; ž. hubičku; ž. na matce dovolení; – ž. za svého manžela (Jir.) ○ předp. do-, do- se, na-, na- se, po-, pro-, pro- se, při- si, v- se, vy-, za-; → nás. žebrávati ○ předp. do- se, pro- se, v- se, vy-