žehnati ned. (z něm. driv. lat.) 1. náb. (komu, čemu; koho, co) udílet požehnání (ve význ. 2) někomu, něčemu; požehnávat: biskup žehnal davům; kněz lid žehná (Čel.); ž. se křížem křižovat se; rodiče žehnali před sňatkem snoubencům; kuráti žehnali zbraním; žehnej vám bůh, sousede (Svob.) (křesťanský pozdrav); pánbůh žehnej domu tomu (Jir.) 2. poněk. zast. (koho, co čím) obdařovat, požehnávat: hojnými úrodami žehnány jsou krajiny (Havl.) 3. kniž. (komu, čemu; †koho, co) vroucně někomu, něčemu děkovat; blahořečit 1 (komu, čemu), velebit 1 (koho, co), blahoslavit, dobrořečit: žehnal jsem mu za tu prozřetelnost (Mach.); žehnali lidé dobrého syna (zast., Něm.); vděčně žehnal oné chvíli, kdy...; hovor. iron. maminka vám asi žehná (Nov.) hubuje vás *4. (co) zaříkávat 1, zažehnávat: ž. nemoci (Čech); — žehnati se ned. poněk. zast. (s kým, čím) pozdravovat se při rozchodu; loučit se, rozžehnávat se: s milou se ž. (Třeb.); ž. se navždy s domovem ○ předp. od-, po-, pře-, roz- se, za-; → nás. žehnávati, žehnávati se