žejdlík (6. j. -u, 6. mn. -cích) (nář. žídlík Herb., židlík Nor), -u m. (z něm. driv. lat.) stará dutá míra (0, 35 až 0, 48 l); nádoba této velikosti: vypít ž. piva; dva ž-y sádla (Maj.); ž. máku, třešní, peří; – broušený ž. (Jir.); → expr. zdrob. žejdlíček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách): zajít si do vinárny na ž. (Staš.); — žejdlíkový příd.: ž. hrnek; přen. expr. ž. střevíček (Ner.) velmi malý