želeti (3. mn. -ejí, -í, přech. přít. žele) (*želiti, 3. mn. -í, Ner., *želovati Sab.) ned. kniž. (koho, čeho, koho, co; *pro koho Erb.; *za kým Něm.) 1. pociťovat, projevovat žal, lítost nad někým, něčím; litovat 2, 1: všude jich želeli (Jir.); ž. svých přenáhlených slov (Něm.); ♦ co oči nevidí, srdce neželí (přísloví) 2. oplakávat (ztrátu někoho, něčeho): želel jsem ho (zemřelého Hálka) upřímně (Jir.); želím odchod muže dobrého (Vrchl.) ○ předp. o-, po-, pře-, roz-, roz- se, za-; → nás. želívati