ženiti ned. (3. mn. -í) (koho, 4. p.) dávat někomu někoho za ženu: ž. syna; ženili ho neustále (Jir.) nabízeli mu nevěsty; — ženiti se ned. (~; s kým) brát si někoho za ženu, stávat se manželem: v sobotu se žení; musel se ž.; ž. se pro peníze; ženil se s nejmladší ze tří sester (Jir.); dva rody se mezi sebou vdávaly a ženily; ♦ nežeň se očima, ale ušima (přísloví) dbej více dobré pověsti své nevěsty než její krásy; kdo se žení pro krásu, ta trvá jen do času (přísloví); expr. venku se čerti žení je velice špatné počasí s plískanicí a vichřicí ○ předp. do- se, na-, o-, o- se, po- se, pro- se, při-, při- se, roz- se, v- se, vy-; → nás. ženívati, ženívati se (o) bez předp.