žerď, -di, -dě ž. (mn. 1. -di, -dě, 3. -dím, 6. -dích, 7. -děmi) 1. delší tyč, zprav. dřevěná: ž. praporu; prapor spuštěný na půl žerdi; ž. žebříku štěřina; (táborští kněží nesli) na žerdích svátost oltářní (Bass); nad vchodem na železné žerdi visela tabulka s nápisem (Herrm.); lodní ž. (Krásn.) stožár; tlačit loď žerdí (Stroup.) bidlem, sochorem; přen. vysoké žerdi továrních komínů (H. Dvoř.); těl. ž. hrazdy; žerdě bradel 2. nář. pavuza (Baar); → zdrob. *žerďka (Koll., Salich.), *žerdička (Hol.), -y ž.