žertéř, řidč. žertýř, -e m. (z něm.) 1. středověký potulný šprýmař: potulní kejklíři a žertéři (Kub.) 2. (též *žertýřka, -y ž., Hol.) poněk. zast. kdo dělá rád žerty; šprýmař, čtverák 1: byl o jen takový žertéř, veselá kopa (Lid. nov.); vtipálkové a žertýři (Zeměd. nov.); — žertéřský příd. k 2 řidč.: naivní ž-é hloupůstky (Čap.-Ch.)