žert, -u m. (6. j. -u) (z něm.) 1. veselý kousek n. výrok, kt. není míněn vážně, kt. slouží k obveselení ap.; šprým: nevinný, lehkovážný, surový, štiplavý ž.; milovat ž. a smích; nestál o žerty; nutit se do žertu; ♦ to není k žertu, ale k pláči; nejsou s ním (žádné) žerty je prudký, nebezpečný; nerozumí žertu není přístupný žertům; s tou věcí nejsou (žádné) žerty je nebezpečná; není mu do žertu; nechej žertů, teď už bez žertu, zde už přestávají všechny žerty, žerty stranou musí se mluvit, jednat vážně; obrátit všechno v ž.; dělat si, tropit si žerty z někoho, něčeho zesměšňovat ho, to, posmívat se mu, tomu; sypat žerty z rukávu lehce, snadno, hbitě je říkat 2. kniž. menší literární dílo (zprav. dramatické) veselého, komického obsahu: Kolébka. Dramatický ž. o třech jednáních od Aloisa Jiráska; → expr. zdrob. žertík, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích): zálesácký, kanadský ž. nečekaný, ostrý, hrubý kousek; žertíček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)