žhavý příd. 1. rozpálený, rozžhavený do ruda n. do běla: ž-é železo, uhlí řeřavé; ž-á struska; ž-á kamna; Země byla ještě ve stavu ž-ém; ž. oharek cigarety; ž-é vlákno v žárovce; ž. muž (Něm.) strašidelná bájná bytost; přen. publ. ž-á přítomnost; ž-é problémy dneška (Lid. nov.) palčivé; ♦ kout železo, dokud je ž-é; sedět jako na ž-ém uhlí netrpělivě; fyz., elektr. ž-á katoda (op. studená) 2. žárem, vedrem, horkem sálající, pálící, velmi horký: ž-é paprsky slunce; ž. letní den parný; ž. jih; ochořelá hlava bolestí až ž-á (Ner.); geol. ž-é jádro země; ž-é mračno vznikající při někt. sopečných explozích a složené z magmatických součástí, vodních par a horkých plynů 3. kniž. působící, vyvolávající pálivý pocit; palčivý 3, pálící: noha zabolela ž-ou bolestí (Jir.) prudkou; ž-é víno rozpalující, opojné; přen. ž. rytmus rychlý; jeho vtip byl ž. a jiskřil (K. Schulz) ostrý, kousavý 4. kniž. mající barvu rozpáleného železa, ohnivě rudý, ohnivě svítící, planoucí; ohnivý 2: ž-é vlčí máky; růžově ž. blesk; ulekl se ž-ch skvrn na jejích tvářích (Malíř.); ž-é oči vznícené vnitřním žárem, horečkou ap. 5. projevující silný, intenzívní cit; vášnivý 1, 2, náruživý: ž-é mládí; je snědá a ž-é krve (Sova); mít ž-é srdce pro všechno nové; ž-á láska k vlasti (Pražák); ž-á touha po vědění; ž. polibek vášnivý 6. ob. expr. (do čeho; řidč. po čem; nač; za kým) mající silnou zálibu v něčem, někom, náruživě, vášnivě rád něco dělající, pro něco horující, něčím nadšený; dychtivý: být celý ž. do sportu, do práce; je do čtení zrovna ž.; ž. po toulkách (Jir.); ž. na muziku (Jir.); ž. za ženami; tam ti ho chytili jako ž-í, takového dobráka dobrého (Rais) s nadšením; — zpodst. žhavo v. t.; → přísl. žhavě: slunce ž. pálilo; – kniž. komár ž. bodá (Mach.); – kniž. ž. purpurové rty (Arb.); – ž. políbit; ž. nenávidět (Olb.); – ob. expr. ž. toužit; *žhavo: je bílo a ž. (Maj.); → podst. žhavost, -i ž.