židle, -e ž. (2. mn. -dlí, zř. -del Pfleg.) (z něm. driv. lat.) kus nábytku určený k sezení pro jednu osobu, zprav. s opěradlem: sednout si na židli; přistrčit židli ke stolu; přistavovat někomu židli; zvedat se ze ž.; kuchyňská, zahradní, dětská ž.; ž. k psacímu stolu; podtrhnout někomu (řidč. podrazit pod někým) židli, přen. expr. vážně ho poškodit, způsobit jeho pád, zkázu; přen. kdo u mne (babičky) nepřijme chléb a sůl, ten není hoden, abych mu židli podala (Něm.) pozvala ho, aby poseděl; zůstanu seděti na své praktikantské židli (Herrm.) budu stále jen praktikantem; nespokojit se židlí klientovou (Vach.) postavením chráněnce, podřadnou úlohou; sedět na dvou židlích jednat obojace, obojetně; řem. skládací ž.; točicí ž.; ž. z ohýbaného dřeva, z ocelových trubek; zdrob. židlička, -y ž.