žihadlo, poněk. zast. ob. žíhadlo, žahadlo (†žehadlo Čel., Šmil., †žáhadlo Klicp.), -a s. (2. mn. -del) bodavý orgán někt. hmyzu: včelí ž.; bodnout ž-em; dát ž. bodnout; kluk jako žihadlo (Svob., B. Říha) čilý, bystrý; jazyk jako ž. ostrý, prostořeký; přen. žahadla slunce palčivé paprsky; expr. ž-a pochyb, výčitek nepříjemně dotěrné pochyby; ž. vtipu, epigramu, výsměchu ironický n. satirický smysl v řeči, narážka na něco nepříjemného; bodnout, ohrožovat někoho ž-em kousavou, štiplavou, výsměšnou poznámkou; zool. žihadlo obranný bodavý orgán v zadečku blanokřídlého hmyzu (zejm. včel a vos) spojený s jedovou žlázou; → zdrob. žihadélko, žahadélko, -a s. (6. mn. -ách)