živnostník, -a m. (6. mn. -cích) (živnostnice v. t.) 1. (u nás dř.) kdo provozuje živnost (ve význ. 1), živí se jí: drobný, samostatný ž.; obchodníci a ž-ci 2. řidč. hanl. kdo pracuje, zvl. umělecky, jen pro peníze, bez vyšších cílů, řemeslně; řemeslník 2: typ literárního ž-a; → expr. zdrob. živnostníček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)