živořiti ned. (3. mn. -í) 1. (o lidech) žít bídně, nuzně, mít se špatně; strádat 1; žít v zaostalých, nekulturních poměrech: ž. v bídě; ž. z maličké podpory; to stačí sotva k živoření; živoření z ruky do huby; – vězeňské živoření (Ml. fronta); přen. expr. žalostné duševní živoření (Č. Jeř.) 2. (o rostlinách) špatně, nedokonale růst (zprav. v nepříznivých podmínkách): napadená rostlina živoří; ve spárách kamenů živořila chudičká, nizoučká travička (Baar) 3. (o věcech, zařízeních, institucích) špatně prospívat, stěží existovat: divadlo živořilo v zastrčených hospodách; cyklistika u nás kdysi živořila (Ml. fronta); oheň živoří, je třeba přiložit (Nový) dohasíná, slabě plápolá 4. kniž. (co) trávit bez spokojenosti, nedokonale prožívat: (plazi) živoří nečisté dny své (Neum.); přen. ten malý, zoufale vytrvalý ohníček nadějí jsme dovedli ž. bez ustání celých šest let (Lid. nov.) ○ předp. na- se, pro-, pro- se, pře-; → nás. *živořívati (Staš.) (o) bez předp.