živoucí příd. 1. kniž. a poněk. zast. živý 1: ž. bytost (Čap.-Ch.); člověk ž. (Svět.); všechno ž. na světě (Herb.); expr. živote živý, ž. (Noha) 2. poněk. zast. živý 2-4, 6, 7: tělo tak svěží, zraky tak ž. (Sab.) bystré; (ohně) byly ž. (Olb.); – ž. obraz hrdinského mládí (Ml. fronta) opravdový, skutečný, živý; ž. skutečnost (R. právo); jako v ž-m pekle (Ner.); – český národ uznat i národně i politicky za ž. (Jir.); potřeby lidu jsou tak ž., že... (Čes. pol.) aktuální; – lék ž. vody (Heyd.) oživující, životodárné; – barva je skvostně ž. (Ner.) jasná, zářivá; — zpodst. živoucí, -ch m. mn. řidč. kniž. lidé: ž-ch dlouhé řady (Vrchl.); — živoucí, -ho s. kniž. to, co je živé: (příroda) vše ž. na místě tom kletém potlačila (Svět.)