žmoulati, řidč. žmouliti (3. mn. -í) ned. 1. (co) dásněmi žvýkat (ve význ. 1), rozmělňovat, rty n. dásněmi drtit, mačkat, cumlat: ž. rohlík, kůrky; ž. maso bezzubými dásněmi; (jeho ústa) žmoulila věčné viržinko (K. Čap.); přen. (odešla) žmoulajíc plnými ústy dík (za výslužku) (Maj.) nejasně vyslovujíc, drmolíc 2. řidč. (čím; ~) (dásněmi, ústy, bradou ap.) pohybovat naprázdno jako při žvýkání: ž. prázdnými dásněmi; ústy žmouliti (Jir.) 3. (co) žmolit 1, 2: ž. kapesník; ž. v prstech papírek; rozpačitě ž. čepici; – zř. žmoulil z rohlíkové třídy kuličky (Jir.); jeho prsty žmoulají chlebovou kuličku (J. Mar.) ○ předp. o-, roz-, se-, u-, za-