žok (6. mn. -cích) (nář. žoch), -u m. (z něm.) 1. velký, široký pytel (ve význ. 1): nacpaný, plný ž.; žoky kávy, rýže; bavlna v žocích balících; dávat chmel do žoků balotů; žoky z juty; strčili jím jako žokem (Vanč.); ust. spoj. být jako ž. (najedený); peřiny jak žoky těžké, hodně plné 2. expr. velké množství něčeho; spousta 1, pytel 3: mít žoky zlata, peněz; ž. masa (Mah.) (o tlustém člověku); byla učiněný ž. upřímnosti (Stroup.); (diktatura,) jež deptá lid a chrání ž. (Neum.) velký majetek, bohatství 3. zhrub. tlustý, nevzdělaný n. bohatý člověk: co, ty žoku! (Slád.); nepůjdeš se dlužit k nějakému žoku (M. Han.); → zdrob. žoček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách) řidč.: vycpaný ž. (Ner.); — žokový příd. řidč. k 1: ž-á zástěra (Baar) ze žoku udělaná