žoviální (dř. ps. též joviální) příd. (z fr.) projevující ve styku s lidmi blahosklonnou přívětivost, bodrou veselost, dobromyslnost: ž. padesátník bodrý; mluvit ž-m tónem; přen. vínečko mladé a bujné, světské a ž. (K. Čap.) přivádějící pijáka do bodré veselosti; → přísl. žoviálně: ž. mu poklepal na rameno; hovořit ž.; → podst. žoviálnost, -i (*žovialita, -y, E. Jel.) ž.