žrádlo, -a s. (2. mn. -del) 1. potrava pro zvířata; zhrub. a ob. expr. strava 1, pokrm, jídlo 1: chystat, dávat prasatům ž.; ž. pro psa; – zhrub. a ob. expr. že se nestydí, dát nám takové ž.; i o to ž. je nouze!; přen. (být) žrádlem pro kanóny (Olb.) o lidech hnaných do války jako "kanónenfutr"; ust. spoj. to je jiný ž., kamaráde (Haš.) to je něco jiného; mít tak auto, to by bylo ž. to by bylo báječné 2. žraní; zhrub. a ob. expr. jídlo 2, jedení: nemám co dát dobytku k žrádlu; králíci se dali hned do žrádla; – zhrub. a ob. expr. myslí jen na ž.; ty buchty nebyly k žrádlu; → expr. zdrob. k 1 žrádýlko (*žrádélko Lang., *žrádlíčko Maria), -a s.: taková husa, to je ž.!: přen. ust. spoj. padesát tisíc subvence, to je žrádýlko, co? (Weiss) to je něco