žráti ned. (1. j. žeru, rozk. žer, min. žral, podst. žraní) 1. (o zvířatech) přijímat potravu; (co) přijímat jako potravu; zhrub. a ob. expr. (~; co) (o lidech) jíst, zprav. hltavě, nemírně: pes žere jen ze své misky; husa přestala ž.; ochočená srnka žrala z ruky; koně žerou oves; býložravci maso nežerou; ♦ ob. to by ani pes nežral! je to velmi špatné; červ ho žere má výčitky (svědomí); zhrub. už ho červi žerou je pohřben; – zhrub. a ob. expr. žereš jako prase; jen by žral a chlastal; brambory on, milostpán, nežere; přen. žral před válkou, žral za Němců, a dnes by měl opět? (R. právo) hrabal, mamonil, chamtil; on (mu) to (co mu napovídal) žere nekriticky tomu věří; ž. kilometry chodit, jet velmi rychle (s ohledem na množství kilometrů), hltat, polykat; prima automobil, ale moc žere má velkou spotřebu benzínu; ♦ žere z ruky je krotký, neostýchavý; to jsem ještě nežral neviděl, nepoznal, nezažil; vulg. ž. hlínu (Vanč.) být pochován, mrtev 2. expr. (koho, 4. p.; ~) (o hmyzu) bodat 1, štípat 2, kousat 3: vojáky žraly vši a štěnice; u potoka žerou hrozně komáři; přen. žraly ho výčitky svědomí 3. (co, řidč. koho, 4. p.; †na čem) leptáním, rozkladem ap. poškozovat, ničit; rozžírat: rez žere kovy; čerstvé vápno žere barvu; uhelný prach žere horníkům plíce; to líčidlo žere pleť; řidč. žere ho smrtelná nemoc (Jah.); zast. prašivina žere na nich (na psech) všude (Ner.); ♦ řidč. to všechno jenom v sobě žereš (Mrš.) potlačuješ, překonáváš 4. expr. (koho, 4. p.) mrzet, trápit, působit někomu trýzeň, trápení, nepříjemné pocity; dopalovat, zlobit 1: žere mě, že jsem to nedokázal; nejvíce mě žralo, že to místo dostal právě on; celou cestu mě žralo jejich povýšené chování; uvnitř ho to ale žralo (Zápot.) 5. ob. expr. (co) oddávat se něčemu s přehnanou horlivostí, pílí, příliš horlivě něco dělat, vyžívat se v něčem: ž. vojnu, službu, jen tu práci tak nežer!; taky už žereš fabriku jako on (Káňa); — žráti se ned. 1. expr. (~; čím; pro co; řidč. zast. nad čím) soužit se, trápit se, užírat se (zprav. utajeně): žere se tajně, uvnitř, v srdci; ž. se nenávistí, závistí, žárlivostí, nesplněnou touhou; co bych se pro to žral? (Vach.); sám nad sebou se mrzí a žere (ČČM) *2. (čím) být leptán, rozkládán, ničen: když lev na střeše u Víta bezmocně žral se rezem (Seif.) ○ předp. (-žrati) do-, do- se, na-, na- se, o-, o- se, obe-, po-, pode-, pro-, pro- se, pře-, pře- se, roze-, roze- se, se-, se- se, u-, u- se, ve- (v-) se, vy-, vy- se, za- se