žvýkati (ob. žvejkat) ned. (~; co) 1. rozmělňovat, drtit pohyby čelistí a zuby (zprav, potravu): dobře, pečlivě ž.; ž. maso, kůrky; ž. tabák, žvýkací gumu; žvýkal doutník v koutku úst (Šrám.) žmoulal; (mluví) kysele, jako by šťovík žvýkal (Kos.); ž. konec násadky kousat 2; přen. ž. hotové formulky (Engels) omílat; ž. hladké fráze (Vrchl.) pronášet; zeměd. (o přežvýkavcích) přežvykovat 2 2. jen žvejkat nář. zhrub. žvanit 1, klábosit: plácat, ž., to dovedete (Jir.); (báby) budou mít kolik neděl co ž. (Šír) ○ předp. do-, na-, o-, po-, pro-, pře- (zpře-), roz-, se-, u-, vy-, vy- se, za-; → nás. žvýkávati ○ předp. pře-, roz-, se-