žvanivý příd. expr. k žvanit, takový, kt. (mnoho) žvaní; užvaněný, upovídaný, tlachavý: ž-é báby; ž-é vychloubání; přen. hanl. ž. fejeton (Ner.) mnohomluvný; → přísl. žvanivě řidč.: (sousedé) pijící a ž. rokující (Nor); → podst. žvanivost, -i ž.: nemístná, nemírná ž.