Belzebub, -a m. bibl. kníže ďáblů: spolčit se s B-em; ♦ vymítat ďábla B-em jedno zlo potírat jiným, dělat marnou práci; expr. hledět jako B. zamračeně, nevrle; — belzebub, -a m. (1. mn. -ové) (belzebubka, -y ž.) expr. zamračený, nevrlý člověk: stal se z něho b.; měl trápení s tím b-em; ♦ vypadá, jako by se ženil s b-em nevrle